Lodní deník: Visská cykloplavba (Chorvatsko na kole)

Na říjnovou plavbu nám přijeli vzácní a milí hosté užít si moře, kolo a loď. Byla to hlavně cyklistická partička okolo jistebnického klubu a prodejny APEX BIKE v Táboře (www.apex-bike.cz). To samo o sobě bylo předzvěstí, že to bude vydařená cykloplavba.

Pak se ještě zúčastnili vitězové závodu Bikeadventure (www.bike-adventure.cz) v kategorii smíšených párů v r. 2010 Michaela Gigon a Andreas Rief (Rakousko) a starších smíšených párů v r. 2011 Zdenka a Ladislav Bodó). Tedy výkonnostně nabito.

V plánu jsme měli obeplout a objet na kole Střední Dalmácii, ostrovy Vis, Hvar, Brač, Šolta a Čiovo, i kousek pevniny s pohořím Biokovo. Počasí vypadalo, že nám nechce bránit v našich plánech a kazit dovolenou na kole a na lodi. Nalodění proběhlo v Trogiru a proběhlo hladce a velmi rychle. Ihned jsme vypluli na ostrov Vis. Seznámení a přípitek s posádkou proběhly na horní palubě. Podívejte se, jak se s kapitánem snažíme a jak se na to koukají členové posádky číšník Marin a kuchař Neno.

A pak začala skutečná dovolená na lodi. Relaxace na horní palubě a pak koupání se skákáním na kotvě mezi ostrovy Šolta a Drvenik Veli.

Vis nás přijal vlídnými barvami při západu slunce.

Neděle; Vis

Ráno po vylodění a obvyklém hemžení následoval výjezd na kolech z města Vis po severním pobřeží ostrovu Visu nad Oključnou až do sedla nad Komižou. Tam jsme se rozdělili.

Část jela rovnou do Komiže přes sedlo Sv. Mihovil laškovným sjezdem a část se vydala na náročnější cestu po západním pobřeží Visu s kozí stezkou pro technicky zdatné.

V Komiži jsme se sešli a lehce si odpočinuli na nábřeží.

Všimněte si: Katka1 zeznamenává první zranění.

Z Komiže jsme začali stoupat do vnitrozemí ostrova. Čekala na nás meta v podobě nejvyššího bodu ostrova, kopce Hum (587 m n.m.) a druhá meta, krásná konoba Pol Murvu (vesnická hospoda) ve vesnici Žena Glava.

Z Ženy Glavy se pak prášilo za koly po vnitrozemní šotolině.

Poklonili jsme se památce britských letců a k moři pak sjeli po prudké kamenité kozi stezce. Pak bylo potřeba se ještě zklidnit průjezdem uličkami Visu před naloděním a večerem.

Společenský program po večeři obsahoval mimo jiné promenádu v lodním ložním prádle. Kapitán Dražen to náležitě ocenil. Chtěli to ocenit i námořníci z ostatních lodí, vázaných ve Visu. Naše holky jsme ale nedali za žádnou cenu …

Na závěr večera proběhlo ještě leštění místního kanónu.

Někteří (jsme) pak ještě zvolili taneček v místním baru, ale z toho naštěstí není ani snad fotodokumentace. Visu jsme se věnovali dost. Ale proč ne, je to ostrov, který dal naší cykloplavbě jméno.

Pondělí; západní Hvar

Po vylodění ve Hvaru následoval prudký asfaltový výjezd na Napoleonskou pevnost, fotogenické místo s výhledem na město Hvar a ostrůvky Pakleni Otoci.

Další cesta vedla vnitrozemím ostrova na nejvyšší vrchol ostrova, Sv. Nikola (628 m n.m.).

Po jeho zdolání následoval sjezd do Jelsy. Večerní program v Jelse byl ve znamení ochutnávky vín vinarije Tomič.

Všimněte si: Katka1 má už zranění č. 2.

Úterý; východní Hvar

Našli jsme si s Alenou skoro každý den čas a místo na jógu za úsvitu. V Jelse to bylo zvlášť příjemné.

Po snídani a vylodění nás svedlo stoupání z Jelsy různými cestami dohromady k portálu starého tunelu nad Pitve. Pak už jsme jelo skoro všichni stejným stoupáním nad tunel na hřeben.

Odpočinek na vrcholu stupání byl společný se stádem koní a jedním oslem. Po oddechu jsme se vydali na východ po hřebenovce.

Zastavili jsme se na prohlídku Humce, starobylé vesničky na hvarském hřebeni, a nakonec jsme ještě objeli smyčku podél jižního pobřeží pod vesnicemi Bogomolje a Gdinj.

Ščerdo na nás čekal v Pokriveniku, kde jsme vychutnali poslední sluneční paprsky báječného dne.

Večer byl tentokráce ve znamení klidu a odpočinku.

Středa: Makarska riviera a Biokovo

Středa byl den různorodého programu. Vrcholové závodní družstvo se vydalo na prestižní 30 km dlouhý výjezd na Sv. Jure (1768 m n.m.), nejvyšší vrchol Biokova.

Nejlepšího času (1:50) dosáhl Lukáš. Prý ještě někde chvilku čekal a dalo by se to dát za 1:40. Hmmm, zřejmě dobrej oddíl …

Další jeli náročnou ale krásnou cestou pod skalisky Biokova s výhledy na Podgoru, Tučepi, Makarskou, Bašku Vodu a ostrovy. Zřejmě byli i na návštěvě…

Pěkná byla i koupací a válecí varianta podle vody z Podgory do Bašky Vody, kde čekal Ščedro.

I v tuto dobu ještě živé letovisko se postaralo samo o večerní program. Dámy si zřejmě něco přepraly s místní pradlenou a pak  – sladoled, káva, čaša vína.

Čtvrtek: Brač

Ve čtvrtek jsme se po krátké ranní přeplavbě vylodili v Sumartinu. Následovalo hromadné a reklamní focení. To je tedy cyklozájezd! Všimněte si: Katka1 už má zranění č. 3…

Po focení jsme se pustili se do pozvolného nabírání výšky v pustinách východního Brače. Kulisou nám bylo Biokovo.

Sraz byl na Bračském letišti. Tolik cyklistů tam ještě asi neměli. Z Bračského letiště jsme to zamířili cestou necestou po vyprahlých pastvinách do divokého a tajemného lesa. Tudy jsem ještě tolik cyklistů nikdy neprotáhl!

Po výjezdu lesem jsme se dostali na kamenité pastviny poblíž Trolokví a odtud už byl jen kousek na Vidovu Goru (778 m n.m.), nejvyšší vrchol všech jadranských ostrovů.

Z Vidovy Gory následoval vlastně už jen dlouhý, dlouhý a dlouhý sjezd do Supetru, kde na nás čekal Ščedro.

Ještě před večeří jsme se přesunuli na ostrov Šolta do přístavu Stomorska.

Pátek; Šolta a Čiovo

V pátek jsme projeli Šoltu skoro tam a nazpátek a odpoledne jsme se přesunuli na ostrov Čiovo, kde jsme se krásně dojezdili a dorazili na kolech do Trogiru.

Během odpoledne se postupně zatáhlo a večer byla bouřka. Spláchla nám rezavý vápencový prach z kol a udělala velkou mokrou tečku za krásným týdnem. Michaela a Andreas vyrazili hned v pátek večer do Rakouska, protože měli v sobotu poslední závody MTBO. Z cesty mi napsali: Z léta do zimy! Na dálnici je 5 cm sněhu. A měli pravdu. Po bouřce přešla fronta a citelně se ochladilo. Druhý den v soboru jsme zaznamenali po cestě na kontinentální straně Velebitu zbytky sněhu na benzinových pumpách a v rakouských Alpách ležel sníh tak od 1 500 m n.m. Tak to byl konec léta s dovolenou na kole, jak se patří.

Poslední večer jsme loučili s Chorvatskem v Trogiru. Podívejte se, jak vypadá návštěva u průvodce v kajutě. Původně jsem chtěl pozvat pouze kohosi, ale sami vidíte, jak to vlastně dopadlo.

Návštěvu jsem měl na horní postel, dolní posteli i ve skříni a snad i pod peřinou. Dokonce přišly i dvě Irky, neznámo odkud. Kapitán to sledoval z vedlejší lodi, kde byl na pokecu. Nahnul ani brvou, … ale nepřišel, škoda.

Takže díky všem, bylo to nádherné. Plán jsme dodrželi, počasí snad ani lepší být nemohlo. Katku1 jsme do Trogiru doplavili naštěstí ještě celou, i když značně poškozenou…